2.3 TOUŽÍM

• Markéta Vítková Andělová

VERSE 1
Slunce šlo už spát a já rozechvělá
z tvých dnešních letmých, něžných dotyků.
Pro mě je to víc, než jenom chvíle skvělá,
pár okamžiků. Toužím mít víc.
VERSE 2
Po špičkách se vkrádá láska k nám,
něco v nás tu sílí, nic si nenalhávám.
Štěstí už nás neobchází, pevně v dlaních ho mám,
hm, přísahám. Toužím mít víc.
CHORUS
Nebe ví, že sám si mě za ruku vzal
slovem pohladil mě, co víc si přát.
VERSE 3
Slunce šlo už spát a já rozechvělá,
hlavu v oblacích z Tvých vyznání.
Duši odevzdávám, odevzdám se ti celá,
už se nebráním. Toužím mít víc.
CHORUS
Nebe ví, že sám si mě za ruku vzal
slovem pohladil mě, co víc si přát.
BRIDGE
Nepospíchej, všechno má svůj čas,
tak pojďme vnímat kouzlo, co je v nás.
Pojďme svý sny hýčkat,
lásku do dna pít,
jen mě líbej na zavřená víčka,
já vím, že každý dotek je i příslib, že se můžem´ mít.
CHORUS
Nebe ví, že sám si mě za ruku vzal
slovem pohladil mě, co víc si přát.
Nebe ví, že sám si mě za ruku vzal
slovem pohladil mě, co víc si přát.